Vesmírné záření vybralo orientaci aminokyselin všech organismů

Vesmírné záření vybralo orientaci aminokyselin všech organismů

Ukázalo se, že vesmírné záření neničí všechny aminokyseliny stejně účinně. Dík tomu jsou například bílkoviny všech organismů na Zemi tvořeny jen jedním z těchto dvou teoreticky zcela rovnocenných typů aminokyselin.To že při laboratorní přípravě aminokyselin vzniká směs obou jejich forem je argumentem pro odpůrce evoluční teorie a abiogeneze: v rozšíření pouze jedné formy vidí zásah vnějšího činitele-tedy Boha.

Takže:proč a jak byla upřednostněna jedna forma aminokyselin nad jinou?

( podobně jako: “ proč jsou lidé většinou praváci ?“)

Nezbytný úvod

Mnoho organických látek se vyskytují ve dvou izomerních formách (enantiomery) označovaných D a L: na první pohled by se daly jednoduše zaměnit, jelikož jedna forma se získá pouhým zrcadlovým převrácením druhé formy. Jde ale o různé látky(tato vlatnost molekuly, kdy jejím zrcadlovým převrácením získáme molekulu, která není s původní molekulou ztotožnitelná žádným libovolným otočením, se nazývá také chiralita, takže symetrické molekuly které i když se zrcadlově převrátí, jsou totožné, vůbec enantiomery netvoří=nevykazují chiralitu ). Zdá se že rozdíl v jejich vlastnostech bude minimální: tyto obě formy mají opravdu stejné fyzikální i chemické vlastnosti, ovšem rozdíl se projeví při reakci s nějakou jinou opticky aktivní látkou, a jelikož nejen aminokyseliny(v přírodních bílkovinách se vyskytují pouze v L-formě) ale i například mnohé cukry(ty mají pro změnu „pravorukou“orientaci-D) jsou chirální, nejde jen o okrajově významnou vlastnost. Jak již bylo řečeno, při výrobě chirálních látek v běžně vzniká směs obou enantiomerů v poměru 1:1( tzv. racemická směs).

(nicméně některé bakterie mají v buněčné stěně i D-aminokyseliny: D-glutamát a D-alanin ,bílkoviny však netvoří ani zde)

Interakce chirálních látek se zářením

Látkám, které tvoří enantiomery se také říká opticky aktivní látky, protože jsou schopny stáčet rovinu polarizovaného světla.(racemická směs však rovinou polarizovaného světla nestáčí, tedy stáčí, ale oběma směry stejně, což se ve výsledku vyruší). Oba enantiomery stáčí rovinu polarizace o stejný absolutní úhel ale D-forma doprava a L-forma doleva. Kruhově polarizované světlo má také dvě polarizace: levou a pravou, přičemž levá je přednostně pohlcována L-formou a pravá D-formou. A jelikož při pohlcování světla dochází částečně k fotolýze(rozkladu světlem) pohlcujících aminokyselin, je pomocí světla s určitou polarizací možno ochudit racemický roztok o jeden z enantiomerů a tudíž vlastně obohatit o enantiomer, který absorbuje méně světlo o dané polarizaci.

(Takto však není možno vytvořit 100% roztok jednoho z enantiomerů, protože sice absorbuje méně světla než druhý enantiomer kterého se z rozotku zbavujeme, ale stejně se znatelně rozkládá...a tak třeba při zvýšení koncentrace jednoho z enantiomerů v původně racemickém roztoku o 20% se rozloží 99% původního celkového množství směsi-tedy při snaze o větší zkoncentrování je tato metoda nepoužitelná.)

Aminokyseliny by mohly být D a tvořil biologicky funkční bílkoviny(jak ukázaly pokusy): nutné je aby byly výhradně jedné orientace, kdyby se náhodně vyskytovaly pokaždé v jiné formě, potom by i vlastnosti bílkovin poskládaných z tohoto „mišmaše“ enantiomerů aminokyselin měli často náhodné vlastnosti(nebo alespoň těžko předpokládatelné), což je špatné pro organismy: vyrábět bílkoviny s nepředpokládatelnými proměnnými vlastnostmi- tendence je přesně opačná.

Vyšinutí ze symetrie

Je mnoho teorií, všechny se snaží najít nějaký přirozený zdroj asymetrie a ten aplikovat na prapůvodní směs obou aminokyselin v počátcích vývoje země tak, aby vzniklo jednoho enantiomeru více.

Tak například: Zdrojem nadbytku jedné z forem aminokyselin by mohly být křemeny nebo jíly, na které by se obě formy aminokyselin nestejně ochotně(selektivně) adsorbovaly. Nebo by malý krystalek tvořen výhradně jednou formou aminokyseliny mohl podnít krystalizaci aminokyselin z okolních roztoků obou forem.A vznikající krystal by byl tvořen aminokyselinami jediné formy:formy původního iniciačního krystálku. Nebo by homochirální polymer aminokyselin(složen jen z L-aminokyselin) mohl sloužit jako templát a vázat na sebe aminokyseliny( z okolního roztoku) do větších rozměrů a tak tvořit stále delší strukturu tvořenou jediným enantiomerem, tedy taková autokatalýza.

(ale pak ještě následuje hodně dlouhá a neznámá cesta k tomu, aby se výhradně jedna forma začlenila do biochemie organismů, ovšem tohoto se studie netýkají, jde jim pouze o dokázání, že se samovolnými procesy(bez účasti složitšjího tvůrce:boha nebo i jen samotných organismů) může vytvořit nadbytek jedné z forem.Tuto formu by si snad první praorganismy mohly nějak osvojit: necílevědomě,čistě proto že byla v nadbytku a dále ji propagovat(vystihuje to pojem “zmražená náhoda“ = “frozen accident“ :víceméně náhodná událost, která ovšem vývoj nasměruje jedním směrem, a postupem času již není žádný důvod a je to navíc nepravděpodobné, aby se tento vývoj přesmýkl na paralelní kolej, i téměř identickou: je zde aktivační energie, kterou organismy samovolně nepřekonají. Takto by se i z malého nebo lokálního nadbytku L-enantiomeru mohlo propagací organismy dosáhnout současného stavu, kdy je 100% aminokyselin v přírodních bílkovinách L-enantiomer) )

V této nejnovější studii na dané téma tedy vědci předpokládali, že Země byla infiltrovaná bílkovinami původem z vesmíru, které přicestovaly v meteoritu. A ve vesmíru(přinejmenším naše sluneční soustava, někde jinde by aminokyseliny mohly být přednostně D) by mělo být v nadbytku záření o polarizaci, která více rozkládá D-aminokyseliny za vznikajícího nadbytku L-aminokyselin.Jako důkaz mimo jiné slouží i na Zemi nalezené meteority, které skutečně obsahovaly nadbytek(ovšem jen několikaprocentní) L-aminokyseliny, data nemohla být zkreslena infiltrací pozemskými L-aminokyselinami jelikož v meteoritu byly objeveny, mimo jiné, i na Zemi se pravděpodobně nevyskytující (nebo velmi zřídka se vyskytující) aminokyseliny(2-amino-2,3-dimethylpentová kyselina).

(V roce 2000 byl proveden experiment,kdy ozařováním racemické směsi zářením o určité kruhové polarizaci, byl získán 2,5% nadbytek jednoho z enantiomerů. Ovšem pokus byl proveden v roztoku, který se chová jinak než zmrzlá směs vody a prachu vyskytující se ve vesmírném prostoru.)

Nyní byla tedy tenká pevná vrstva rovnovážné směsi L i D formy aminokyseliny leucinu ozařována ultrafialovým světlem(pravděpodobně o kruhové polarizaci „vpravo“ , v článku není uvedeno) o vlnové délce 180nm. Výsledkem byl 2,6% nadbytek L-leucinu. Výzkumníci předpokládají, že výzkum bude pokračovat variováním vlnových délek záření a parametrů pevných ozařovaných vzorků.A další důkaz, finální, by mohla dodat sonda Rosetta v srpnu 2014, kdy přistane na kometě Churyumov-Gerasimenko (respektive z oběžné dráhy, kde bude fotografovat povrch komety, vyšle menší modul určený pro přistání na povrchu komety). Tato sonda je vybavena měřícími přístroji pro rozeznání chirality…a vědci samozřejmě doufají že naleznou přehršel L aminokyselin.

Dodatky:

[ další z možností, jak získat nadbytek jednoho enantiomeru je ozařování směsi enantiomerů zářením(nemusí být ani polarizované) v magnetickém poli]

[ Časem dochází k samovolné racemizaci: tedy u mrtvých organismů se zvyšuje koncentrace druhého optického izomeru na úkor původního výhradně zastoupeného. Tento jev slouží i jako metoda datování stáří: odhad před jakou dobou organismus zemřel. Ale není ji možno srovnávat třeba s radiokarbonovou metodou datování, protože je značně závislá na podmínkách, kterým byly bílkoviny při svém rozkladu vystaveny:pH, teplota, navíc různé aminokyseliny se racemizují nestejně rychle.K racemizaci aminokyselin dochází také při syntéze nebo naopak hydrolýze bílkovin. ]

[ Thalidomid je názorným příkladem rozdílných vlastností enantiomerů.V 50. a na počátku 60. let byl používán jako lék na ranní nevolnosti pro těhotné matky. Prošel klinickými testy, ale po nasazení ve 48 zemích(v Československu použit nebyl) se projevil jako silný teratogen: narodilo se 12 000 postižených dětí s nevyvinutými končetinami, bez uší etc. Jeden enantiomer je skutečně účinný při ranních nevolnostech a pravděpodobně i bez vedlejších účinků, již jeho zrcadlově převrácená forma způsobuje masivní tělesná postižení plodu.

(ovšem samotná jeho schopnost tvořit opticky aktivní izomery se nejspíše nijak neprojevila na tom, že proklouzl testy, i když byl škodlivý: výsledky klinických zkoušek byly buď chybně vyhodnoceny nebo přímo zfalšovány. Odpůrci testů na zvířatech tohoto často neprávem využívají jako argument: “ani testy na zvířatech nepomohly odhalit škodlivé účinky“, ve skutečnosti dodatečné správně provedené testy na březích savcích škodlivost Thalidomidu odhalily) ]

[ Na internetu je lehko k nalezení pomocí hesla „chirality problem“ množství článků na toto téma, většinou jako součást bitky mezi táborem bojujícím proti evoluční teorii a táborem obraňujícím ]

[ teď jsem zjistil, že mě někdo tak trochu už předběhl:( ]

mimochodem: myslíte si, že je nějaká souvislost mezi chiralitou na molekulární úrovní a třeba preferovaným praváctvím?praváctví pravděpodobně bude taky jednou z „frozen accidents“, ovšem jak vzniklo?

Je člověk nakažený malárií lákavý pro nenakažené komáry?

Malárie

Malárii vyvolávají prvoci rodu Plasmodium, kteří jsou přenášeni samicemi komárů rodu Anopheles.Samotný prvok má dost složitý životní cyklus.Odhaduje se, že malárie v Africe způsobuje ztráty hrubého národního produktu ve výši asi 12 miliard dolarů ročně.Ve světě se každým rokem objevuje nejméně 300 miliónů akutních případů malárie a na toto onemocnění ročně umírá více než 1 milión lidí. Asi 90% těchto úmrtí připadá na Afriku, většinou na malé děti. Malárie v Africe představuje 20% všech příčin úmrtí a představuje 10 procent všech onemocnění a boj proti ní spotřebuje až 40% všech finančních nákladů na veřejné zdravotnictví.

Je člověk infikovaný malárií atraktivnější cíl pro komára Anopheles Gambie, nejvýznamnějšího přenašeče malárie v Africe?Kdyby ano, byl by to velmi významný faktor při šíření epidemie.

K prozkoumání tohoto problému bylo využito 12 pokusných skupin po třech západokeňských dětech.V každé skupině bylo vždy jedno dítě neinfikované,jedno infikované (přirozeně,nikoliv záměrně!) nepohlavním (tedy neinfekčním, nepřenosným na komára) stadiem Plasmodium falciparum a jedno dítě bylo nakaženo gametocytem, stádiem parazita přenosným na komára.Po prozkoumání „atraktivity“ těchto dětí pro komáry vyšlo najevo, že děti nakažené přenosným stádiem Plasmodia přilákaly k sání na sobě zhruba dvakrát více komárů než ostatní dvě ve skupině.Když ovšem byli paraziti u toho samého dítěte odstraněni antimalariky, poklesla jeho zajímavost pro komáry na stejnou úroveň jako u dvou dalších dětí. Z toho nutně vyplynul předpoklad, že komáři jsou vábeni gametocyty ukrývajícími se v oběti.

Malárie stále zůstává jednou z nejčastějších příčin lidského úmrtí.Tento její „úspěch“ při šíření je zdůvodnitelný schopností plasmodie ovlivňovat chování komára:

Paraziti mění chování hostitele

Průvodce malárie skutečně manipuluje například s frekvencí, s jakou komár saje krev: když plasmodie ukončí svůj vývoj uvnitř komára a vytvoří stádium spor(které jsou při sání přenosné na člověka), zvětší se sací frekvence komára. Ale dokonce i naopak: když zrovna parazit uvnitř komára prodělává stadium oocytu,tedy neinfekční vývojové stadium, je sání krve u komára potlačeno (nepřineslo by to Plasmodii žádný užitek a navíc je sání pro komára nebezpečné: mimo zřejmou hrozbu rozplácnutí rukou, pravděpodobně (při „sacím chování“:tedy poletování a hledání oběti) komár spotřebovává energii a může být chycen třeba hmyzožravým ptákem).Takto si parazit zajišťuje že doroste do fáze, kdy se bude schopen šířit.

Paraziti mění i mezihostitele-nás

Takže když si tak promyslíte, co dalšího by parazit mohl udělat, aby si svoje vyhlídky ještě zlepšil: proč nezměnit i vlastnosti samotného hostitele: člověka- aby, obsahuje-li zrovna nákazy schopná stadia, přilákal a nakazil „zdravého“ komára a ten pak dále pokračoval v šíření nákazy na nekažené lidi…pěkně propletené).Některé studie to potvrdily,ovšem jiné neukázaly nijak zvýšenou atraktivitu malárií nakažených lidí.Problém je totiž v tom, že přirozená atraktivita lidí pro komáry silně kolísá: v závislosti na složení a množství potu, tělesné teplotě, nebo dechu. Proto je tedy složité vyloučit, že komár sál kvůli gametocytům ukrývajícím se v oběti a ne extra lákavému potu oběti.

(což ovšem výzkumníci jednoduše vyřešili: nejdříve provedli zjišťování atraktivity nakaženého dítěte, a potom po vyléčení(netrvajícím déle než dva týdny,použit lék Fansidar) provedli další pokus, tak eliminovali vliv již zmíněných (od osoby k osobě se lišících) faktorů. A samotný rozdíl atraktivit dítěte pro komáry před a po vyléčení byl velmi málo zatížen chybou)

Stan úmyslně bez moskytiéry

A takto vypadalo samotné testovací zařízení:komáři byli vypuštěni uprostřed a měli na výběr z třech dětí , přičemž větrák foukal do středové části vzduch ze stanů obývaných dětmi.Atraktivita dětí byla zjištěna podle počtu komárů, kteří zamířili do jendotlivých stanů.

(děti byly ve věku od 3 do 15 let-tato věková skupina je hlavní rezervoár gametocytů v oblasti Keni, kde probíhal průzkum. Každé ráno před pokusem byly 3 děti vyšetřeny a vybrány z místní základní školy, výzkumníci samozřejmě informovali Keňský etický výbor a potřebovali souhlas zákonných zástupců dětí : nešlo o žádné využívání nepotřebných dětí k nebezpečným výzkumům, děti u kterých byly při vyšetření zjištěny symptomy nemoci (např. zvýšená teplota) byly dovedeny do nemocnice k léčení-pokusů se nezúčastnily)

Co na nás tedy plasmodia mění?

Lidé, u kterých se již projeví symptomy můžou nepochybně lákat komáry i jinými mechanismy jako třeba zvýšenou tělesnou teplotou a vyšší produkcí potu. Ovšem této studie se zúčastnily jen asymptomické děti(u kterých se neprojevily žádné zřejmé symptomy). Takže zde byl prokázán další mechanismus, jehož podstata je sice zatím neznámá, ale pravděpodobně půjde o změny vůně(tedy obsahu různých látek) dechu a potu způsobené gametocyty.

Mimochodem motolice Dicrocoelium dendriticum je další příklad až neuvěřitelně komplexního vlivu parazita na chování hostitele-viz například na scienceworldu

[ zdroj: PloSbiology ]

Mechanismus chránící bílkoviny extremofilních organismů- disulfidické můstky

Trocha systematiky

Až do 50.let 20.století bylo většinou biologů uznáváno třídění organismů do dvou skupin:rostliny a živočiši.Ale v 50. a 60. letech toto rozdělení selhávalo při snaze začlenit bakterie,prvoky a houby a v 70. letech byl tedy přijat systém 5 říší: bakterie(prokaryota) a 4 říše v rámci eukaryot: houby, rostliny, živočiši, prvoci.

Na konci 70. let však byla v rámci bakterií objevena ještě jedna skupina organismů,které se značně lišily životním stylem(produkovaly methan,žily v extrémních podmínkách) ale hlavně s odlišným geonomem(jakkoliv pod mikroskopem vypadají velmi podobně).A daly vznik 3. samostatné skupině na úrovni eukaryot nebo eubakterií (bakterií v původním smyslu):archebakterií(v současnosti správné pojmenování:archae ,protože opravdu mají s bakteriemi velmi málo společného,tudíž aby název nemátl).

Mezi archae patří organismy jejichž pro růst optimální podmínky jsou extrémní:vysoké teploty(i přez 100°C),nízké pH(kyselé prostředí:acidofilní organismy),vysoké pH(zásadité prostředí:basofilní organismy),vysoká koncentrace solí(halofilní).Napodobit tyto podmínky v laboratoři za účelem kultivace a pozorování je náročné,a tudíž základní poznatky,jako třeba mechanismus kterým se archae brání před denaturací svých bílkovin v tak extrémních prostředích byly jen předpokládané.

(denaturace není poškození primární struktury bílkoviny,tedy pořadí aminokyselin,nýbrž až prostorové struktury,kdy je bílkovina,konformovaná neboli zabalená v jednu z několika možných struktur převedena ze své struktury plnící specifickou funkci v organismu do jiné,nefunkční,struktury).

Mechanismy obrany před extrémními teplotami

Značná podobnost primární struktury(pořadí aminokyselin) bílkovin u teplotně odolných i neodolných organismů nasvědčovala ,že klíč k stabilitě bílkovin bude spočívat v jejich nekovalentních vazbách(řádově mnohem slabších než klasická chemická vazba) -interakcích bočních řetězců aminokyselin které jsou různě nabité, hydrofobní či hydrofilní(přičemž hydrofilní se navzájem přitahují a hydrofobní se navzájem přitahují a hydrofilní s hydrofobními se odpuzují). Dle článku uveřejněného 23.8. na PloS Biology se silně uplatňuje ještě další mechanismus:disulfidické můstky(tedy typem již kovalentní vazby).

Disulfidický můstek (DM) je tvořen vazbou bočních řetězců dvou cysteinů (jedna z 20 základních stavebních aminokyselin ,obsahuje jako jediná skupinu –SH v bočním řetězci,tyto skupiny různých cysteinů se mohou spojit za vzniku disulfidické vazby -S-S- která tak fixuje prostorovou strukturu bílkoviny,tím že omezí možnosti vzájemného pohybu tímto můstkem spojených částí bílkoviny)

Úloha disulfidických můstků ve stabilizaci bílkovin termofilních organismů

V této studii bylo zkoumáno 199 organismů, nejen archeí ale i bakterií.Dle klasického názoru se DM běžně podílejí na stabilizaci extracelulárních( a v organelách obsažených) bílkovin.Velký význam se jim nepřisuzoval v cytosolu(cytoplasma bez organel) kde panuje redukční prostředí a jelikož cystein má vytvořené disulfidické můstky v oxidovaném stavu a v redukovaném stavu má volné –SH skupiny - v redukčním prostředí jsou DM nestabilní.

Předpokládalo se že ,je-li úloha DM při stabilizaci významná,budou ty nejteplomilnější ze zkoumaných prokaryot mít také nejvíce DM-bylo tedy třeba zjistit kolik mají zkoumané prokaryoty DM a vytvořit nějakou objektivní stupnici.

Jak zjistit strukturální informace o bílkovinách

Primární struktury bílkovin zkoumaných prokaryot byly vzaty z Databáze geonomu prokaryot ,přičemž následně všem těmto bílkovinám se známou pouze primární strukturou byl softwarem přiřazen typ bílkoviny s homologní strukturou a známou trojrozměrnou strukturou(tedy šlo o aproximaci na základě podobných prostorových vlastností mezi různými aminokyselinami, skupinami aminokyselin etc) a tak byla odhadnuta 3D struktura proteinu zkoumaného organismu pouze na základě jeho jednorozměrné struktury:pořadí aminokyselin.Jako DM byly brány všechny místa,kde se dva cysteiny nacházely blízko sebe.

Za prostorově blízko se nacházející aminokyseliny byly označeny ty,jejichž alfa uhlíkyuhlík,na který je vázána –COOH a –NH₂ skupina byly blíže než 8 angströmů (1 angström = 10^-10 m=0,1nm ) a byly odděleny více než 4 aminokyselinami v primární struktuře bílkoviny.

(z výpočtů byly vyňaty bílkoviny,které mohly vázat kovy,protože dva cysteiny poblíž sebe můžou být také kov vážící a tedy v těchto případech netvoří zpevňující disulfidický můstek; dále byly vyňaty také extracelulární bílkoviny)

Poté se analyzovala tendence aminokyselin (odchylka od předpokládaného statistického stavu kdy by se každá aminokyselina s každou vázala stejně často) nacházet se (prostorově) blízko všech dalších typů aminokyselin(tedy 400 kombinací).

Logaritmicky (o základu 10) vzatý poměr skutečně zjištěného výskytu DM ku počtu DM , které by vznikly kdyby se cystein pravidelně náhodně nacházel poblíž dalším 19 aminokyselinám a ne soustředěn do DM, byl vzat jako stupnice.Takže například,byl-li výskyt DM u bílkovin organismu 10krát častější než by odpovídalo jen náhodnému rozložení cysteinů,bylo toto označeno na stupnici jako 1,byl li výskyt desetkrát míň častý,bylo toto označeno jako -1.

Výsledek dle předpokladů
(ad obrázek:uvedny jendopísmenné zkratky aminokyselin)

S málo výjimkami se ukázala tendence blízkosti cysteinů jako dominantní ze všech ostatních 20 případů(blízkosti cysteinu k jedné z dalších dvaceti aminokyselin).Ovšem také blízkost tryptofan-tryptofan(v tabulce nezobrazeno) byl ještě ze všech 400 možných kombinací u některých podmnožin analyzovaných prokaryot častý(zde jsou předpokládány nekovalentní vazby typu “aromatic clustering“.

(Výpočet na základě čtyř, na DM nejbohatších organismů ,říká že 35,6% cysteinů je obsaženych v DM )

Pyrobaculum aerophilum,který byl předmětem i jiných studií,ukázal ,dle předpokladu, častost výskytu cystein-cystein 10krát větší než by odpovídalo náhodnému rozložení,tedy hodnota 1 na stupnic.

Zajímavé je že ne všechny termofilní organismy obsahovaly hojnost disulfidických můstků,hlavně ty metanogenní a síru redukující tedy typ organismů,které žijí v silně redukčním prostředí což zamezilo využití disulfidických můstků.

Krom termofilů mají i některé jiné organismy jako třeba halofilní,alkalofilní,acidofilní a k radiaci tolerantní ,znatelně zvýšený stupeň DM-z čehož plyne že DM slouží obecně k stabilizaci bílkovin v různých extrémních prostředích.

V dřívějších výzkumech byly hledány bílkoviny charakteristické pro všechny termofily,ovšem tato studie se zaměřila na hledání proteinů charakteristických pro termofily využívající hojnost intracelulárních disulfidických můstků.Malá podmnožina bílkovin byla identifikována jako unikátní pro tyto organismy,ale jediný protein souhlasil perfektně(z rodiny proteinů kam patří např PDO). PDO(protein disulfide oxidoreductase) bílkovina z Py.furiosus byla již strukturálně analyzována a bylo dokázáno že se může chovat jako disulfid oxidasa,reduktasa nebo isomerasa in vitro.Pravděpodobně bude tato bílkovina klíčová při tvorbě a udržování DM i v prostředí cytosolu.

(Z celého tohoto výzkumu mimo jiné plyne,nakolik je prospěšné i zdánlivě bezcílné plošné sekvenování všech organismů a ukládání těchto dat ve volně přístupných databázích)

Zahájení Provozu

Celý tento blog budu vést podobným směrem jako třeba scienceworld.cz, osel.cz, nature.com atd...ale trochu více zaměřené na biotechnologie, chemii. Semtam budu jen linkovat články, které by podle mě neměly zapadnout, taky se občas pokusím o něco delšího(viz třeba hned druhý příspěvek)

Inspiruju(zjišťuju novinky)se převážně ze stránek v následujícím seznamu(tvoří dostatečně hustou síť takže mnohé články se objevují ve víceru z nich, nic podstatného mi tak snad neunikne).V seznamu jsou i vyloženě zpravodajské/publicistické stránky-kam prosáknou opravdu jen ty nejpopulističtější články(hlavně tedy GM, jaderná energetika, životní prostředí, medicína, robotika).

Občas napíšu i něco typicky blogového: moje osobní pozorování, zkušenosti, tvorba...např cestopisy, obrázky, recenze knih.

Pište pls co nejvíce komentářů-potřebuji nějakou zpětnou vazbu(výtky na formu článku , téma , použitý jazyk, do textu budou vmíseny i moje názore, takže do těch taky ryjte ); chvilku mě v psaní tohohle blogu udrží vlastní nadšení, ale psát jen pro sebe by mě asi omrzelo, jakkoliv je psaní lepší než jen přemýšlení,navíc vysvětlující psaní pro někoho, kde není možno přeskočit argumentační krok jako při přemýšlení (a právě semtam ignorovaná argumentační mezera může vduchu vypadající teorii dost pokazit...)

takže ony linky:

osel.cz a scienceworld.cz :nejznámější české přírodovědecké popularizační stránky
transhumanismus.cz a betterhumans.com :transhumanistické stránky
sciam.com a nature.com a newscientist.com :anglicky psnaé popularizace
nanotechweb.org a nano.gov a nanotech-now.com:nanotechnologie
plosbiology :open acces journal biologie
novyden.atlas.cz a news.google.com :zprávy sestavené(spiderem)výběrem z netu
bbc.co.uk/czech :stručné zpravodajství
wikipedia.org a google.com :skvělé nástroje když něco nevíte