čtvrtek, září 22, 2005

Úplně jiné nanotrubky - buněčné spoje

Během vývoje spolu buňky musí komunikovat, aby sestavily dohromady správný orgán, funkční tkáň. Navzájem komunikují nejrůznějšími způsoby: ve vnějším prostředí rozpustnými látkami(hormony, neurotransmitery atd) nebo tvorbou mezibuněčných spojení umožňující přímou výměnu regulačních látek. A právě tunelová nanotrubka(Tunneling NanoTubes-TNT) patří k jednomu z nově nalezených typů mezibuněčného spoje.


(zkratka TNTs vyjadřuje i náchylnost- snadnou trhavost těchto spojů při mechanických a chemických podnětech a dokonce i při dlouhodobějším osvětlení)


U jednoho typu krysích buněk byla pozorována ultratenká trubička o průměru 50 až 200 nanometrů a o délce několika buněčných průměrů, která vytváří přímý kontakt mezi propojenými buňkami.Tato trubička je tvořena aktinem ovšem neobsahuje mikrotubuly.

TNTs byly následně pozorovány také v lidských embryonálních ledvinových buňkách a obyčejných krysích ledvinových buňkách, což dokázalo že nejde o nějakou zvláštnost vyskytující se jen u původně zkoumaného typu krysích buněk.

Aby byly zjištěny podrobnosti komunikace skrz TNTs, výzkumníci „obarvili“ dvě skupiny buněk, jednu klasicky barvivy a druhou začleněním genu pro fluorescenci do jejich genomu.Tyto dvě populace byly poté smíchány, společně kultivovány a následně bylo zkoumáno, do jaké míry se mezi buňkami spojenými TNTs promíchaly barvivem označené organely a zeleně fluoreskující bílkoviny.

Překvapivě, molekuly rozpuštěné v cytoplasmě neprocházely skrz TNTs(aktin, zeleně fluorescentně označený, byl jediná výjimka), zatímco bílkoviny vázané na buněčnou membránu byly podél TNTs transportovány. Skrz TNT jsou tedy vlastně spojeny cytoplasmatické membrány obou buněk a tvoří jednu souvislou membránu.


Účinkem látky, která způsobuje polymeraci aktinu, TNTs mizely nebo transport skrz ně přestával fungovat- to ukazuje že aktin je skutečně nezbytný jak pro tvorbu TNTs tak i pro následný transport pomocí něj.

Zajímavý je také vznik TNTs: buďto vyrůstají trubičky z jedné buňky a poté co se jedna z nich napojí(o tom, jestli může z jedné buňky vycházet více než jedna TNT případně kolik maximálně či průměrně bohužel nebyla zmínka) ostatní degenerují, ale ještě snadněji dochází ke sloučení membrán dvou trubiček které se „potkají“.

Vhodná metoda dalšího výzkumu je odstranění TNT spoje(nějakou úpravou aktiniového cytoskeletu buňky, co nejšetrněji ovšem) a následně se bude pozorovat, do jaké míry toto ovlivnilo vývoj tkáně.

Pro zpřehlednění a lepší popis sítě ustanovené pomocí TNTs mezi buňkami by mohly snad posloužit i agarové biočipy: agarové destičky se zahloubeným systémem komůrek a kanálku tyto komůrky propojujících.

Zdroje:
PLoS Biology: Nanotubes make big science


1 Comments:

At 12:07 odp., Blogger al-ash said...

Opraveny kvanta gramatických chyb,překlepů, chybějících slov, zbytků větných konstrukcí, které jsem nakonec nepoužil...snad to předtím nikdo nečetl;)

 

Okomentovat

<< Home